Není to nic neobvyklého, pokud se u slepice probudí instinkty a rozhodne se přivést na svět potomstvo. Místo toho, aby s hejnem svých přítelkyň sliedila ve dvoře a hledala pamlsky, raději vysedává v hnízdě i tehdy, pokud nemá v plánu snést vajíčko. Hormony v ní vyvolaly neodolatelné nutkání – hřát si své holé břicho, obvykle překryté peřím.
Nedělá to však v prázdném hnízdě, ale v tom, kde jsou vajíčka. Pokud je zahřeje, vyhřáté hladké skořápky na břiše cítí víc než seno a slámu, které jsou plné vzduchových bublin. Stane se závislou a udělá vše proto, aby si mohla své břicho hřát nepřetržitě.
Nesjíždí z hnízda ani večer, kdy celá osádka kurníku vyskakuje na bidla a pokud se ji pokusíte vybrat z hnízda, vrká, aby dala najevo nesouhlas. A pokud ji položíte před hnízdo na zem, zůstane rozpľasnutá sedět na zemi. Od této chvíle ji lze nazvat kvočny. Přestala snášet vajíčka, protože má úplně jiné plány.
Člověk se hraje na kukačkou
Kvočna nerozezná své vajíčka od cizích a nerozezná ani vajíčka svého rodu od jiného. Člověk se tak může hravě zahrát na kukačkou, aby ji podsyp vajíčky, z nichž se později vylíhnou kuřátka. Takové vajíčka musí pocházet z hejna, kde kohout pojímá slepičky, kdykoliv dostane chuť. Nic na tom, že byly odloženy v chladné spíži už více než týden. Pokud odpočívali špičkou dolů, vše je v naprostém pořádku.
Kvočna miluje klid a tak její tiché místo svědčí více než kurník, ve kterém se celodenně odehrávají hádky a šarvátky o hnízda. Bez odmlouvání strpí, pokud ji člověk přenese na nové místo. Přestože i do prázdné klece pro králíky. Pokud uvidí hnízdo ze slámy uvítáme a v něm vajíčka, spokojeně něj usedne.
Kolik vajíček lze pod kvočny podsypat? Přesně tolik, aby je všechny přikryla a ještě pod ní zůstal kousek volného místa. Protože přikrývat bude nejen vajíčka, ale i kuřátka které se z nich vylíhnou.
Tři týdny čekání
Kvočna sedící na hnízdě je tvor komický. Rozpľasnutá sedí bez hnutí celé hodiny a nejednou před ní leží hlava na dlouhém krku jako zvědavé hada. Každou chvíli pod sebou pootáčí vajíčka a jednou za den vyběhne z hnízda, aby se nakrmila, napila.
Takto vysedává 20 dní, dokud se zpod ní nezačne ozývat pípání kuřat. Zatím jsou pouze ve vajíčku a ohlašují svůj plánovaný příchod na svět.
Z některých vajíček se ozývá škrábání a šustění, z jiných slyšet pronikavé pípání a jiné jsou již platný s prasklinky obíhající po obvodu vajíčka. Trvá to celý den, dokud se kuřata vydobyl ze skořápek aby začali poznávat svět. Kvočna snese zvědavost člověka, i když pod ni nahlíží každých pár hodin. Ne z každého vajíčka se však musí kuře vydobyl. Ty nezdařené putují do kompostu.
malí partyzáni
Prvních 24 hodin po vylíhnutí je kuřátko nejlépe tam, kde byly posledních 21 dní. Pod kvočna v teploučku. Nejsou hladové, protože mají v zásobě ještě poslední zbytky žloutku, které je živilo během celého jejich vývoje. Nepotřebují pít, nepotřebují jíst. Chtějí se pouze dokonale vysušit a vyhřát.
Vše se však změní, když vyhladoví. Začnou vykukovat zpod křídel, zpod ocasu, ba i směle vybíhat na pár kroků od své adoptivní mámy. Ta se znovu začíná chovat podezřele. Jako kohout, který dohlíží nad hejnem a svolává slepičky ke každé dobrotě, kterou najde.
Mama učitelka
Kvočna ví, že čím dříve naučí kuřata samostatnosti, tím větší šance je, že přežijí. Stále nesnáší vajíčka, jediné, co ji zajímá, jsou kuřata. Předkládá jim nejlépe dobroty z misky, ukazuje jim, jak se třeba napít z misky s vodou a neustále jejich svolává, aby se pod ní vyhřály, dokud se vydají k novým dobrodružstvím.
Snese zvědavé ďobanie kuřat do očí, přivykne si i na to, že jí skáčou po zádech a po hlavě. Zajímá ji jediné. Aby je co nejčastěji svolávala k dobrotám, aby jejich hrvoľčeky byly vždy plné. Je na člověku, aby jim naservíroval to, co potřebují. Kukuřičnou lámanka, drcený oves, jemně nasekanou kopřivu a později i tvaroh a vařené vajíčko.
